Datový typ definuje v programování druh nebo význam hodnot, kterých smí nabývat proměnná (nebo konstanta). Datový typ je určen oborem hodnot a zároveň výpočetními operacemi, které lze s hodnotami tohoto typu provádět

Jednoduché (také elementární) datové typy jsou většinou definované přímo jazykem, jsou do něj zabudované, můžeme je dělit na ordinální a reálné.

Hodnoty ordinálního typu tvoří lineárně uspořádanou množinu, kde pro každý prvek je přesně definovaný předchůdce i následovník (z posledního prvku ve většině jazyků dochází k tzv. přetečení na první).

Integer - nejtypičtější ordinální datový typ. Jedná se o celé číslo - můžeme tedy jasně definovat předchůdce (číslo o 1 menší) a následovníka (číslo o 1 větší). Integer mívá omezený rozsah, např. pokud je omezený na 8 bitů má rozsah -128 až 127 (Pokud k 8 bitovému integeru s hodnotou 127 přičteme 1, dojde k přetečení a získáme číslo -128)

V jazyce C existují tyto konkrétní typy:

• int = celé číslo, 4 byty
• short = celé číslo, 2 byty
• long = ještě více než int

Char - neboli znak = jednotka informace, která zpravidla odpovídá jednomu znaku v psané formě přirozeného jazyka. Tedy jednomu písmenku, číslici, symbolu, interpunkci,… např. 'a', 'A', 'g', ' ', '5', '%'.

Výčtový typ - jedná se o datový typ definovaný uživatelem - může nabývat hodnot ze specifikované konečné množiny. Např. měsíce v roce (leden, únor…), dny v týdnu (pondělí, úterý…)

v C ho definujeme takto:

typedef enum {

PRAHA, BRNO, OSTRAVA

} MESTA;

U neordinálních datových typů není jednoznačně určen předchůdce a následovník každé hodnoty.

Double, float, real - reálné číslo nebo také číslo s plovoucí desetinnou čárkou, např. '1.58' nebo '0.0045'. V počítači je většinou reprezentováno jako celé číslo * 2^exponent kde exponent je také celé čislo. Mnohá desetinná čísla nelze v tomto formátu přesně reprezentovat. Např. číslo 0,1 má periodický dvojkový zápis (0,0001100)₂. Důsledkem je, že reálná čísla můžou v počítači vypadat a chovat se trochu jinak.

V jazyce C existují tyto konkrétní typy:

• float = reálné číslo, 4 byty
• double = reálné číslo se zvýšenou přesností, 8 bytů
• long double = ještě více zvýšená přesnost, 12 bytů

Void - Tento typ nenabývá žádných hodnot, může sloužit např. pro deklaraci funkce, která nemá návratovou hodnotu, nebo označuje data nespecifikovaného typu.

Složené datové typy obsahují jeden nebo více prvků(např. 5 integerů). Můžeme říci, že jsou homogenní, když se skládají z prvků stejného typu, jinak jou heterogenní.

Pole - array - {[0] ⇒ 3; [1] ⇒ -2; [2] ⇒ 255], může být vícerozměrné (např. dvourozměrné označujeme jako matici). Jednotlivé prvky pole jsou dostupné pod číslem, které určuje jejich pořadí (tzv. index - v []). Nejčastější je konvence používaná v C-jazyce, kde indexy začínají číslem 0. Hlavní výhodou pole je možnost okamžitého přístupu ke kterékoli jeho položce přes index.

Velmi podobný je textový řetězec - string. Ke každému znaku se dostaneme podle čísla jeho pořadí. Např. string „liška“ - [2] ⇒ „š“; [3] ⇒ „k“.