Strojový kód obsahuje pouze (obvykle) hexadecimální zápis operačních instrukcí, se kterými pracuje přímo procesor. Kód výsledného programu není pro člověka čitelný.

Strojový kód, který však je částečně čitelný. Dochází zde k nahrazení číselných kódů slovním zadáním instrukcí (např. ADD).

Kód nejlépe čitelný pro člověka. Při zápisu pracuje s proměnnými a matematickými operacemi. Zdrojový kód se vytváří pomocí programovacích jazyků, které je nutné kompilací převést do zdrojového kódu, kterému rozumí samotný procesor.

Zdroj

Programovacími paradigmaty se chápou různé styly programovacích jazyků:

1. Imperativní – popisují přesný a postupný postup řešení (algoritmus) programu; čistě imperativní jazyky (BASIC) pro tento popis nevyužívají žádné ucelené struktury, nýbrž pouze proměnné a příkazy – skoky v kódu pak lze řešit pomocí příkazu GOTO (což se ovšem bere jako špatný princip)
   • Strukturovaný (C, Pascal) – využívají řídící struktury, ve kterých se vykonávají příkazy stále primárně postupně, můžeme ale posloupnost upravit selekcí (výběrovým větvením – podmínkami) anebo iterací (opakováním příkazů – cykly)
   • Objektově orientovaný (Java, C++, Python) – navíc zavádí přiřazování výkonného kódu datům (objektům) a celý program vidí jako soubor několika objektů
2. Deklarativní – nepopisují algoritmus, nýbrž deklarují, co má program udělat
   • Funkcionální (Haskell, Lisp) – vytváří výpočet vyhodnocováním matematických funkcí
   • Logické (Prolog) – pro výpočet využívá operací matematické logiky